Architekt Josef GOČÁR

Architekt Josef GOČÁR

Jméno Josefa Gočára, který patřil k nejnadanějším a nejproduktivnějším architektům první poloviny 20. století, je úzce spojeno s Prahou, Pardubicemi, Hradcem Králové i Bohdančem.
Narodil se v roce 1880 v Semíně, kde jeho otec pracoval jako pivovarský sládek. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studuje na nižší reálce v, kde se již projevuje jeho talent Pardubicích, po jejím ukončení absolvuje roční praxi u archtekta Roštlapila. V roce 1903 začal studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. Od roku 1905 začíná s prvními projekty (sgrafitové domy na Pospíšilově třídě v Hradci Králové), podniká zahraniční cesty (Belgie, Holandsko, Německo). Po ukončení studia pracuje v Kotěrově ateliéru, spolupracuje na návrhu interiéru pro českou expozici rakousko-uherské výstavy v Londýně, po dobu Kotěrovy nemoci vyučuje. V roce 1908 vystupuje z Kotěrova ateliéru a osamostatňuje se, stává se členem Sdružení architektů a podílel se na redakci "Stylu". V letech 1909 - 1910 realizuje první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Projektuje dva protestantské kostely, které však nebyly postaveny. Zúčastnil se rovněž soutěže na dostavbu Staroměstské radnice (pyramida).

V letech 1909 - 1910 vzniká rovněž první významná stavba projektovaná Gočárem pro Pardubice - areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Při pohledu z protější strany řeky působí dodnes tato monumentální stavba se zajímavě pojatým pláštěm, ve kterém kontrastují světlé a tmavé spárové cihly uspořádané do ornamentálních vzorů, jako romantický hrad. V první polovině dvacátých let byla budova několikrát rozšiřována a upravována a doplněna drobnou řadou rozeklaných štítků (vlaštovčí ocasy), které vycházejí z tradičního pernštýnského dekoru.
Po generační roztržce vystoupil v roce 1911ze SVU Mánes a stal se prvním předsedou Skupiny výtvarných umělců, spolupracoval na redakci Uměleckého měsíčníku, navrhl několik interiérů pro dr. Grégra.

V roce 1912 založil spolu s Pavlem Janákem a za podpory dr. Grégra Pražské umělecké dílny (PUD), navrhl nejvýznamnější díla svého kubistického období: dům "U Černé Matky Boží" v Praze a lázeňský dům v Bohdanči.
Dům U černé Matky Boží v Celetné ulici s arkýřově zalomenými okny znamenitě zapadl do svého historického prostředí, hlavně díky mansardové barokní střeše. Pozoruhodné bylo kubistické kování balkonů a vstupních dveří a zejména krásný kubistický interiér kavárny a parteru s Gočárovým nábytkem a lustry, později nesmyslně zničený.
V současné době využívá objekt České muzeum výtvarných umění, část expozic je věnována českému kubismu období 1911 až 1919.

Další významnou stavbou kubistického období je lázeňská budova v Bohdanči. Pavilon byl otevřen v květnu 1913 a dodnes nese Gočárovo jméno. Stavba je dlouhá 62 m a široká 18 m. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou je určeno k umístění všech zařízení potřebných k léčení rašelinou-kabiny s vanami pro slatinné koupele, odpočívadla, čekárny, místnosti pro masáže. Kolonáda s arkýřovými výstupky ústí do vestibulu a dnes navazuje na další lázeňské budovy. V poschodí bylo 28 pokojů pro ubytování pacientů. K zásadní změně došlo v roce 126, kdy bylo pavilonu přistaveno druhé patro a získáno dalších 28 pokojů, zároveň však došlo k narušení původní kubistické architektury. Pavilon dodnes slouží původnímu účelu v Léčebných lázních.

V letech 1913 - 1914 se Gočár zúčastnil soutěže projektu na Žižkův pomník na Vítkově a výstavy SVU v Obecním domě, účastní se na založení Svazu českého díla, vystavuje nábytek v Německu. V období 1916 - 1919 slouží v armádě. V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932.
Ve dvacátých letech začíná období tzv. rondokubismu a v této době vznikají další významné stavby. V letech 1921 - 1923 je realizována stavba budova Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladinská architektura s Guttfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy. Další čtyři patra mají půlkruhové masivní polosloupy přerušené plastickou dekorací. Nad kubisticky zalomenými okny (provedené obdobně jako u domu U černé Matky Boží) použil Gočár nadokenních oblouků. Bankovní hala má ornamentální dekoraci stěn a dlažby a krásný skleněný strop ze tří kruhových segmentů.

Na počátku dvacátých let začíná období intenzivní práce pro Hradec Králové v čele se starostou dr. Ulrichem. Gočár postupně zpracovává územní plán města, vytváří regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnují rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně. Za vydatné podpory starosty Ulricha jsou postupně realizovány v Hradci Králové stavby Koželužské školy s vilou ředitele (1923 - 1924), budova Anglobanky (1922 - 1923), výšková úprava průčelí starších domů dnešního Masarykova náměstí s instalací sochy T. G. Masaryka (1926 - 1927), budova Rašínova státního gymnázia s tělocvičnou a domem ředitele, vše v režném zdivu, před vchodem socha "Vítěze" od J. Štursy (1923 - 1926). Dále byla realizována stavba Nových škol obecných (Obecná a měšťanská) v letech 1925 - 1927, které navazují na budovou gymnázia. Jsou odděleny náměstím sloužícím jen pěší komunikaci, střechy měly původně sloužit jako sluneční lázně. V letech 1926 - 1928 byla realizována stavba mateřské školy umístěna mezi obecnou a měšťanskou školou. V tomto období vzniká v Hradci Králové podle Gočárova projektu další církevní stavba - Ambrožův sbor církve československé (1925 - 1928), která se skládá z vlastního kostela (železobeton) a budovy fary a biskupství (režné zdivo).
Jako osvědčený spolupracovní Anglobanky byl Gočár pověřen v roce 1923 vypracováním návrhu stavby filiálky banky v Pardubicích. Robustně a téměř asketicky působí architektura klasicizující bankovní budovy, která byla v letech 1924 -1925 postavena vedle Zelené brány.

Na konci dvacátých let začíná období konstruktivismu a Gočár pokračuje ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927 - 1932 je stavěna budova Ředitelství státních drah - železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem, v průčelí přízemí obložená šluknovským sienitem , portál s plastickým reliéfem od sochaře B. Stefana. Ve vestibulu je stěna zasklená katedrálním sklem s figurální výzdobou od J. Kaplického.
Dále byly realizovány některé menší projekty - návrh parku v severovýchodním sektoru města společně s dr. Kamenickým z Průhonic (1930 - 1932), dále úprava zábradlí Tyršova mostu (1931 - 1932). Most podle Gočárova urbanistického konceptu měl spojovat divadlo na náměstí 5. května a galerii na nám. Osvoboditelů.
Gočárovo tvůrčí vzepětí v Hradci Králové vrcholí v letech 1931 - 1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu. Jeho pozdější práce pro Hradec Králové - návrh konstruktivistické Městské galerie (1930 - 1933) a přístavby Kotěrova muzea (návrh pro užší soutěž 1942) se přes své výjímečné kvality nedočkaly uskutečnění. Bez Ulrichovy velkorysé podpory by Gočár plně nerozvinul své schopnosti, zejména urbanistické a bez Josefa Gočára by nebyl moderní Hradec Králové, dodnes oslňující svými kvalitami urbanistického konceptu i architektonického detailu.
V období funkcionalismu vzniká i největší Gočárova práce pro Pardubice - projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927 - 1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami-opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. K otevření tohoto hotelově-administrativního komplexu došlo před zahájením Výstavy tělesné výchovy a sportu v květnu 1931, jedním z prvních hostů zde ubytovaných byl i T. G. Masaryk. Gočárova architektura se nesetkala s příliš kladnou odezvou veřejnosti, byla kritizována za svou strohost i za to, že interiéry byly vybaveny barevným moderním nábytkem. Na počátku 90. let budova přestala sloužit původním účelům a chátrala, v roce 1999 byla po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřena a přeměněna znovu v obchodně-administrativní centrum Pardubic.

Josef Gočár zemřel 10.9.1945, je pochován na vyšehradském Slavíně.

Architekta Josefa Gočára vybrali jako nejvýznamnější osobnost české architektury 20. století respondenti ankety pořádané Agenturou Kdo je kdo, druhý v anketě skončil jeho učitel Jan Kotěra.

Tyto stránky byly vytvořeny a optimalizovány pro MS IE 4/5 nebo Netscape 4.x v rozlišení 800x600
V případě Vašich dotazů či připomínek, kontaktujete autora

	V letech 1927 - 1928 probíhají práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb, Gočár rovněž soustavně pracuje na návrzích na Státní galerii pro Prahu (věnoval se jí přes 20 let, žádný z jeho třech návrhů nebyl realizován).